Přírodní památka Uhliska [ Přírodní památka ]
Základní údaje: Přírodní památku Uhliska tvoří mokřadní louka v nivě Černého potoka (na některých mapách označován jako Kaňovický) asi 1 km severovýchodně od obce Doubravy. Nachází se v nadmořské výšce 320 - 360 m. Katastrální území Doubravy. Vyhlášeno v r. 1991, výměra 13,0083 ha.
Motiv ochrany: Výskyt ohrožených druhů rostlin a živočichů na mokřadních loukách v nivě potoka. Díky své velikosti, členitosti terénu a pestrosti biotopů je území mimořádně hodnotné i po stránce krajinářské a estetické.
Geologie, půdní poměry: Geologický podklad je tvořen paleogenními horninami vsetínských vrstev (eocén) zlínského souvrství račanské jednotky magurského flyše - vápnitými jílovci a drobovými glaukonitickými pískovci, které jsou překryty deluviálními písčitými hlínami a fluviálními sedimenty. Půdní pokryv je tvořen fluvizemí glejovou a pseudoglejem typickým.
Botanika: Osou území je meandrující potok, k němu z obou stran přiléhají mokřady a podmáčené louky, zčásti je niva zarostlá olší (Alnus glutinosa). Místy byly vyhloubeny tůňky a dřívější odvodňovací kanály jsou při svém ústí do potoka přehrazeny a několika dalšími hrázkami je v nich zadržována voda. Na vzdálenějších plochách od potoka mokré louky přecházejí ve středně vlhké a v nejvýše položených místech se nacházejí suchá stanoviště na lesních okrajích. V roce 1993 zde byl proveden botanický inventarizační průzkum. Zjištěno bylo 141 druhů vyšších rostlin, mezi nimi ze vstavačovitých prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), který zde byl objeven až v r. 1995. Dále se vyskytuje např. pcháč potoční (Cirsium rivulare), suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium), mokřadní druhy ostřic (Carex) a sítin (Juncus), na sušších místech jetelovec chlumní (Amoria montana), dobromysl obecná (Origanum vulgare), modřenec chocholatý (Muscari comosum), prasetník kořenatý (Hypochoeris radicata) aj.
Zoologie: Faunistický výzkum byl zaměřen na vodní brouky a jeho výsledky byly publikovány (Trávníček 1994). Zaznamenáno zde bylo 45 druhů náležejících k šesti čeledím. Nález vodomila Cercyon sternalis patřil k prvním známým údajům o jeho výskytu na území České republiky (Boukal & Trávníček 1995). Za zmínku stojí i vzácný drobný potápník Hydroporus ferrugineus. Již dříve byla sledována fauna střevlíkovitých brouků, bylo zjištěno 34 druhů, např. střevlík zrnitý (Carabus granulatus), střevlík fialový (Carabus violaceus) a střevlíka Carabus scheidleri. V nahodilých sběrech ostatních čeledí bylo určeno dalších 32 druhů, celkem tedy bylo na tomto území zjištěno na 111 druhů brouků. Z motýlů se zde vyskytují dnes již vzácné a mizející druhy mokřadů - modrásek bahenní (Maculinea nausithous) a modrásek očkovaný (Maculinea telejus), hojný je ohniváček černočárný (Lycaena dispar). Významným prvkem arachnofauny je křižák pruhovaný (Argiope bruennichi), který v posledních letech osidluje nové lokality v teplejších oblastech ČR.
Čistá voda v potoce, systém přehrazených příkopů a tůně umožňují výskyt ohrožených druhů obojživelníků, ze kterých zde byli nalezeni mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), čolek obecný (Triturus vulgaris), čolek horský (Triturus alpestris), skokan hnědý (Rana temporaria), skokan ostronosý (Rana arvalis), rosnička zelená (Hyla arborea), ropucha obecná (Bufo bufo) a kuňka žlutobřichá (Bombina variegata). V potoce se vyskytuje také rak říční (Astacus astacus). Z plazů byla zjištěna ještěrka živorodá (Lacerta vivipara) a užovka hladká (Coronella austriaca). Z ptáků je pozoruhodný výskyt krutihlava obecného (Jynx torquilla) a ťuhýka obecného (Lanius collurio).
Lesnictví: Lokalita je bezlesí. Niva potoka je zčásti zarostlá náletem olše lepkavé, z obou stran je obklopena listatým lesem.
Management, ohrožení, návrhy opatření: Management přírodní rezervace Uhliska zajišťuje Český svaz ochránců přírody 57/10 ZO Zelené údolí v Doubravách, jehož aktivity zde probíhají od r. 1990. Plán péče o toto zvláště chráněné území je zaměřen na výstavbu hrází v odvodňovacích příkopech, likvidaci náletu dřevin na loukách, obnovení kosení většiny luk a údržbu několika tůněk. Pravidelné kosení mokřadních luk a odstraňování náletových dřevin je prováděno za použití lehké mechanizace. Seno je z části stahováno mimo rezervaci a z části kompostováno v lužních olšinách přímo v lokalitě. Zvláštní pozornost je věnována ploše s výskytem silně ohroženého druhu prstnatce pleťového. Jednotlivé exempláře rostlin jsou vyznačeny již v době květu a během kosení obkoseny, aby bylo umožněno dozrání a vysemenění. Vybrané plochy jsou koseny mozaikovitým způsobem v rozdílných časových obdobích (červen - srpen) kvůli rozdílné fenologii ohrožených rostlin a živočichů, zejména motýlů (modrásek bahenní, modrásek očkovaný a ohniváček černokřídlý). Za účelem posílení populací obojživelníků a také k vytvoření vhodných podmínek pro rozmnožování vážek (Odonata) bylo na lokalitě vyhoubeno několik tůní. Práce prováděla ZO ČSOP Ekochov z Hradce Králové.
Údržbu zajišťují kromě členů ZO ČSOP také studenti Gymnázia Zlín v rámci aktivity "Ekoklubu”. Lokalita Uhliska spolu se širším okolím celého údolí tak slouží zároveň jako biologická laboratoř pro teoretické i praktické studium ekosystémů. Louky kolem přírodní památky jsou v současnosti využívány jako pastviny pro hovězí dobytek a jsou zajištěny elektrickými ohradníky. Díky soustavné péči pracovníků ochrany přírody ve spolupráci s některými vlastníky, uživateli a ekologickými iniciativami se stav území neustále zlepšuje.
Historie: Lokalita pravděpodobně vznikla v pozdním středověku vyklučením lesů za účelem pálení dřevěného uhlí, čemuž napovídá název lokality. Později byly takto vzniklé plochy využívány jako dvojsečné louky. Pro těžkou mechanizaci však nebyly přístupné, asi od konce 60. let 20. stol. přestaly být pravidelně koseny a zarůstaly náletem olší. Přilehlé mezofytní louky byly pravidelně hnojeny. V roce 1983 byly rozorány a znovu osety. Byla provedena tzv. "obnova”, což mělo za následek úplné vymizení citlivých ohrožených druhů vstavače bledého (Orchis pallens), vstavače kukačky (Orchis morio) a prstnatce bezového (Dactylorhiza sambucina). Vlastní mokřadní louky byly narušeny o rok později vyhloubením čtyř odvodňovacích příkopů, což způsobilo redukci populace prstnatce májového (Dactylorhiza majalis).
